THINGS YOU CAN´T DELETE
Fait Gallery MEM
23.11.2013 - 16.01.2014
Kurátor: Jiří Ptáček
FOR ENGLISH ROLL DOWN.
Fait Gallery poskytla Tomáši Bártovi prostor MEM rok od uspořádání jeho samostatné výstavy Softcore. Bárta během této doby ovšem prošel zásadním obdobím revize dosavadních výrazových prostředků. Softcore uzavíraly malby, jimiž se otevřeně přihlásil k modernistické estetice. Následovalo zjednodušování komplikovaných abstraktních spletí a formulování střídmější geometrické osnovy, v níž se začaly odrážet inspirace deskriptivní geometrií, antickým řádem a konstruktivismem. Důraz na malbu jako derivát minulosti obrátil Bártovu pozornost k archeologickým metaforám, které se fakticky uplatňují v postupech vrstvení, pronikání a odkrývání.
Kurátor Jan Zálešák v textu k výstavě Softcore správně položil důraz na pozvolnou „sedimentaci“ a „pohyb v pomalu rostoucí množině prvků“ v malířském vývoji Tomáše Bárty. Rok poté můžeme před novými obrazy konstatovat, že jsou zatím nejradikálnějším zlomem v autorově malířské tvorbě, zároveň ale podotknout, že tím neopustila dříve prozkoumávané teritorium. Zatímco výstava Někdy, ve chvíli jakéhosi záblesku, se probudím a obrátím směr svého pádu v ostravské Galerii Dole na jaře letošního roku zachycovala krystalizaci Bártova nového výtvarného názoru, u souboru středních formátů z Things You Can‘t Delete již vidíme rozvinutý rejstřík nových motivů a postupů. Hybným faktorem se v nich stalo uvědomění si vlastních kořenů v modernistické tradici. Zároveň s ním se začala zcelovat fragmentarizovaná skladba obrazových kompozic. Na nových malbách se tak dokola opakuje stejný princip – strukturální podmalba ovlivňuje podobu plošného nátěru a kompozici uzavírá dominantní znak v prvním plánu.
Jan Zálešák vztahoval vlastní charakteristiku Bártova vývoje na období po absolutoriu na Fakultě výtvarných umění v Brně. Předobrazy jeho současné tvorby je ale třeba hledat v dávnější minulosti – v posledních dvou až třech letech studia v malířském ateliéru Petra Kvíčaly. Právě tehdy Bárta poprvé transmutoval své inspirace ze stavebních konstrukcí, protoarchitektur a reziduí stavební činnosti v lapidární abstraktní tvarosloví. A právě tehdy se v jeho obrazech objevilo „dominantní těleso“, jakýsi „hmotný útvar“, od kterého se obraz odvíjel nebo ke kterému zbytek obrazu směřoval. Obrazy z Things You Can‘t Delete jsou v tomto ohledu prvním Bártovým návratem k tomuto zdroji, třebaže zahrnutému do nových souvislostí.
Názvem výstavy narážíme na obsah kolektivní a osobní paměti v Bártově práci. Jsou věci, které nemůžeme vymazat, kterým se nemůžeme vyhnout a ke kterým se vždycky vrátíme. Není to vždy záležitostí vůle. Francouzský psychoanalytik Jacques Lacan rozlišoval mezi objektem touhy a její příčinou. Jeho vykladač Slavoj Žižek tuto distinkci popsal následovně: „Zatímco objektem touhy je prostě objekt, po kterém toužíme, příčinou touhy je charakteristický rys, kvůli kterému po tomto objektu toužíme (nějaký detail, jehož si obvykle nejsme vědomi a někdy jej dokonce přehlížíme jako překážku, jako to, navzdory čemu po objektu toužíme).“ V obrazech z Things You Can‘t Delete překvapivě nalézáme spíše příčiny touhy než její objekty. Nejde totiž ani tolik o náměty mříží a ráhen či o postupy vrstvení a proškrabávání, jako spíše o rysy a detaily, které ho nutí toto a takto malovat – znovu, opakovaně a s posunem vpřed návratem.
EN/
Fait Gallery has given Tomáš Bárta space MEM exactly one year after the arrangement of his solo exhibition Softcore. During this time however Bárta went through a period of major review of his actual means of expression. Softcore was concluded with paintings, where he openly joined the modernist aesthetic. This was followed by simplifying the complicated abstract tangles and formulation of plainer geometric designs, which started to reflect the inspiration by descriptive geometry, ancient order and constructivism. The emphasis on painting as a derivative of the past turned Bárta's attention to archaeological metaphors that are actually applied in methods of layering, penetrating and revealing.
The curator of Softcore exhibition, Jan Zálešák, in the text to Softcore exhibition correctly emphasized the gradual "sedimentation" and "a move in aslow-growing set of elements" in the artistic development of Tomáš Bárta. One year later, in front of new pictures, we can say that they are the most radical turning point in the author's production so far, but we can also note that Bárta’s production has not left the territory he had previously explored. While the exhibiton At some point, in the moment of a strange flash, I wake up and change the direction of my fall in the Gallery Down in Ostrava during the spring of this year, captured the crystallisation of Bárta's new artistic opinion, in the collection of middle size formats from Things You Can‘n Delete we can already see a developed spectrum of new themes and techniques. The driving factor in these works is Bárta‘s selfawareness of his own roots in the modernistic tradition. At the same time the fragmented layouts of picture compositions started to integrate. On the new paintings therefore the same principle repeats over and over again - the structural priming influences the form of the surface coating and the whole composition completed by a dominant feature in the foreground.
Jan Zálešák related the characteristics of Bárta’s development to the period after graduating from the Faculty of Fine Arts in Brno. Preimage of his present production is to be found in the distant past - the last two to three years of study in the painting studio of Petr Kvíčala. That was when Bárta first transmuted his inspiration by building constuctions, protoarchitecture and remains of building activity in concise abstract morphology. And that's when a "dominant element", a "material body" appeared in this paintings, from which the whole picture is developed or to which the rest of the picture aims. Pictures from Things You Can‘t Delete are, in this respect, Bárta’s first return to this source, although included in new contexts.
The name of the exhibition encounters the content of collective and personal memory in Bárta's work. There are things that can not be erased, which can not be avoided and to which we always return. It's not always a matter of will. French psychoanalyst Jacques Lacan distinguished between the object of desire and the cause of desire. His interpreter Slavoj Žižek described this distinction as follows: "While the object of the desire is simply an object that we desire, the cause of the desire is a specific feature, for which we desire this object (a detail which we usually are not aware of and sometimes we even see it as a barrier, as the characteristic, despite which we desire the object)." In the pictures from Things You Can‘t Delete we surprisingly find rather the cause of desire than it‘s objects. The point is not so much in the themes of bars and sailyards or methods of layering and scratching but rather in the features and details that make him to paint these themes this way - again, repeatedly and moving forward by returning.
